宇宙の闇だ。

Aspoň už máme doma Kryštůfka. V momentálním období temna je jeho hebkost 必要.

Vždycky, když piju zázvorový čaj na nachlazení, vzpomenu si, jak Š. říká: „zázvor je největší bojovník.“

Kuchyně / měkké pohovky / transsexualita / smrt matky, která byla zároveň i otcem / opuštěnost. Na to, jak mají ty povídky lyrické názvy, je v nich až příliš mnoho smrti. V kontextu všech nepříjemných japonských knih to ale bylo docela osvěžující. Hezky to plynulo. A bez démonů.

Než umřeme, budeme se těšit z jídla v epicentru smrti.

„Kolik mi asi bylo let, když jsem pochopila, že jediné světlo, které mi svítí na cestu tímto smutným a krušným světem, musí být moje vlastní?“

Poslouchám Valeriiny orchestry. Jemnosti.

Mámino nejměkčí objetí. / Mámy jsou opěrný bod Vesmíru.

Quality family time s mámou a sestrami. Koukáme s mámou na filmy a děláme hromady bramborového salátu. „Ženské zvládnou víc než chlapi, když se do něčeho pustí.“ Když to říká máma, tak to musí být pravda.

Jaký je to asi pocit zjistit, že každé rozhodnutí v životě bylo špatné.

Nikdo se asi nemá dobře. Nebudete šťastni.

Quality family time s mámou u snídaně a nad fotkami.

Poslední dobou kolem sebe hodně všude vidím koncept うち a そと.

Š: Pusheen se srdíčkem will do vždycky.

Místo toho, abych s nemocí ležela v posteli a čajíčkovala, snažím se starat o ostatní, uklízím, nakupuju a promrzám venku. Paradoxně už jsem z nejhoršího skoro venku.

KATARZE