Po japonštině jsme se s V. vydaly hledat Arcidiecézní muzeum. Našly jsme krásný koutek Olomouce, který se skrývá jen kousíček od hlavní třídy. Bylo to tam jako v jiném světě. Zase jsme se s V. ocitly v časové smyčce jako ve Vídni.
S V. v prázdném filmovém sále obehnaném černými závěsy. Z okna je vidět skoro-palác připomínající Bílý dům, mighty budova, která se v Olomouci normálně nenachází.
V sále s námi sedí průřez společnosti, jak by řekla V., - důchodci, hipster people a vážení pánové.
A potom už Pátrání po Sugar Manovi. / Silver magic ships, you carry / jumpers, coke, sweet Mary Jane.
Nejvýbornější příběh, smála jsem se dojatě se slzami v očích celou dobu. Jestli se na ten film chystáte podívat, nesmíte si o něm předem zjistit žádné informace.
Teď mě Rodriguez fascinuje ještě víc. Předtím to byl pro mě jen člověk, který skládal krásnou hudbu s pohlcujícími texty. Netušila jsem, jaký výborně nepravděpodobný příběh skrývá jeho život.
Tímhle se nikdy nemůžeš stát. / Takhle se můžeš jedině narodit. / Lidé s nejkrásnějším druhem duše.
Poslední dobou mám existenciální nálady. Ptám se sama sebe, kdo jsem. Ptám se Borůvky, kdo je. A teď se ptám i doma M. a Kryštofa, kdo jsou. Hodně jsem přemýšlela nad tím, kdo je vlastně Rodriguez.
Chtěla jsem, aby ten večer ve filmovém sále Arcidiecézního muzea nikdy neskončil.
Pak venku pořád pokračovalo surreálno – Mighty budova katedrály sv. Václava a v pozadí obrovský měsíc za kouřovými, temnými mraky.
Potom se k nám na víno přidaly Širu s Kupcem. V Kaštánku bylo plno, tak jsme vyzkoušely jinou vinárnu s podivnou výzdobou hned naproti.
Dva džbánky vína, největší zábavička a láska. Vzácné okamžiky, kdy Širu ukazuje city. Tentokrát se jako kudlanky vrháme na tyčinky a oříšky. Širu jim shodila obraz ze stojanu. A to obvykle bývá demolition man Kupec.
Žádné komentáře:
Okomentovat