Vzpomeň si,

jak je Arya statečná. Polykám smutky za kluka, co měl rád papriku a na Zdi žádnou nedostane.

Píšu Borůvce krásně kruhové věty: „Tak já nevím, jestli máš strach, že nezvládneš se mnou probrat, co mě trápí, tak asi můžeš mít strach.“

Naše knihovna byla původně Zbrojnice. Zůstal jí název. A jestli není jedna z nejhezčích věcí udělat ze zbrojnic knihovny, tak potom nevím, co je krása.

Š: „Než umřeme, budeme se těšit z jídla. To bude naše věta před státnicemi.“

Nové oblíbené slovní spojení: „heboučky hebká“.

Š: „I když spíš než jídlo tam jsou věty jako: my dva jsme pořád v epicentru smrti.“ (Kiččin)

Jak psala 天使: Mornings are hard and nights even harder. Hard to get back on the track, scared of what if I miss the train this time…

Poslouchám pořád dokola Kozmic Blues od Janis Joplin / nadpozemská krása.

Víkendové neuváženosti. Vzpamatuj se, V. už dávno není léto / ještě dlouho nebude léto / na nerozumnosti není čas.

Půjčily jsme si s Borůvkou pejska a šly jsme na procházku do lesů. Vyrovnanost. Nepřijde to hned. Musíš hloub do lesů, aby tě pohltil intenzivní klid.

Na chvíli mám pocit, že mám normální život, jdeme na procházku, pereme, věšíme prádlo, jdeme nakoupit a potom si děláme večeři. Nádherné všednosti.

Zásoby alkoholu doma jsou 必要, ale taky prokletí, takže si po vínu dáváme ještě rum s kolou (můj nápad). Ráno je mi špatně a třesu se u otevřeného okna. B. mi namáčí utěrku a dočítá mi nekonečné a nudné Sanširó.

V neděli si dáváme pár kousků suši jako největší mňaminku a pak si pečeme pizzu k večeři. Mám hroznou chuť péct dobroty.