pondělí 28. března 2016

This heart don't count on the wicked

These hands don't fight at all / These eyes don't cry at all / Don't cry at all / This anger turns to hope / Billy talent / 漢字 / 日本語

Když se ráno vzbudím s bolestí hlavy od únavy, jediný lék na to je prostě začít pracovat a čekat, až to odezní. Jinými slovy: lék není.

Je mi klidně, peru a věším prádlo, otevírám okno, zavírám se v pokoji a píšu. Snažím se s nikým nemluvit, i když je to těžké odmítat blízké.
Ale uvnitř je mi tiše, tolik tiše. Už ani nebrečím. Hodně píšu. Diplomku i všechno ostatní.

Démoni se pokouší sežrat moje klíční kosti.

Voním po čokoládě a granátových jablkách.

Pořád žiju z krás úterního večera.

Místo mlíka teď máme doma nápoje z ovsa.

A5 je v Japonsku chryzantémový formát (菊判).

V: „Ty jsi sundala ty dveříčky?“
-> M: „Ne, ony odešly.“

Sen: Byly jsme s Širu, Kupcem a あ様 na nějaké fancy večeři. Akorát v té místnosti nebyl žádný nábytek a vlastně ani žádné jídlo, ale určitě to byla fancy večeře. Měly jsme róby. A pak se mi samovznítila taška, když jsem ji držela v ruce. Ta s plameňáky. (V: taška s plameňáky vzplála plamenem? Hoho hohoho)
Měla jsem v ní láhev vína a dva velké plyšáky. Všechno ohořelo. (Myslím, že se mi to zdálo kvůli té historce 天使 o tom, jak jí Lenka unesla a podpálila plyšáka.) A celá ta místnost byla dřevěná, takže ohořela taky. Chtěla jsem jít pryč, aby nikdo nepoznal, že jsme to tam podpálily my. Nikdo by mi nevěřil, že ta taška vzplála sama. Myslím, že je to alegorie na můj život. I když nic nedělám, všechno se samovznítí. / めらめら = Suddenly bursting into flames

Ještě se mi zdálo o milém medvědovi. Chránila jsem ho před lovci, kteří ho chtěli zastřelit.

Žádné komentáře: