Zajímavá myšlenka - udělat si tetování jako jizvu, ale v dobrém smyslu.
Úplně jsem zapomněla, že existuje večerníček o vydrách. Malé vydřičky / vydrýsci / vydrátka.
Sestry pečou muffiny a náš pejsek si hraje s korkem.
V: „Ty už pečeš? Tak tiše?“ J: „Jo, to se tak má.“
Chtěla bych mít sloupek v novinách jako Carrie Bradshaw. Jen ne o sexu. A ne v newyorských novinách.
Prý máš na každého člověka vyměřené určité množství slz. Mám ale pocit, že poslední dobou brečím pořád hlavně kvůli sobě. Má člověk vyměřený počet slz i na sebe?
Šest dní v mimorealitě. Nebo možná ve skutečné realitě. Těžko říct, jestli je víc skutečný univerzitní svět nebo ten doma.
Hrajeme Pokoje. S J. máme role sabotérů a vítězíme. Zábavička. B. se dobrovolně zavírá do vězení a do mrazáků.
Procházka s mámou, B. a se psy. Mrholení a mlha na blatech. Moje kopce a moje pustina.
Řídím do Zlína. Porušuju pravidla. V: „Bojíš se?“ -> B: „Ne, ale jsem překvapená, čeho všeho jsi schopná.“
B: „Ale teď vážně (dramatická pauza), chceš čokoládu?“ -> V: „A za co?“ -> B: „Že tě mám.“
V Borůvčině rodině o mně mluví jako o Verunce. Milé přívětivosti. Tak mi neříkají ani doma.
Děláme si s B. k večeři krabí salát jako největší mňamku.
Z toho velice nic nebude. -> takhle se to říká v hokeji a odtud to má B.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat